زده شعله در چمن، در شب وطن، خون ارغوان ها
(zade šo'le dar čaman, dar šab-e vatan, khun-e arghaván há)
Vzplanul oheň v lukách, v noci naší vlasti,
krev temně rudých květů
تو ای بانگ شور افکن، تا سحر بزن شعله تا کران ها
(to ej báng-e šur afkan, tá sahar bezan šo'le tá karán há)
Ty, jenž jitříš bouři, nech plamen šlehat až do úsvitu
až k obzorům
که در خون خستگان، دل شکستگان آرمیده طوفان
(ke dar khun-e chastegán, del-šekastegán áramide tufán)
V krvi unavených, v srdcích zlomených,
dřímá bouře
به آیندگان نگر، در زمان نگر، بردمیده طوفان
(be ájandegán negar, dar zamán negar, bordamíde tufán)
Pohleď k těm, co teprve přijdou, prohlédni čas,
bouře už klíčí
قفس را بسوزان، رها کن پرندگان را، بشارت دهندگان را
(ghafas rá besúzán, rahá kon parandegán rá, bešárat dahandegán rá)
Spal klec, osvoboď ptáky –
hlasatele radostné zvěsti
که لبخند آزادی، خوشه شادی، تا سحر بروید
(ke labkhand-e ázádí, chuše-šádí, tá sahar borujad)
Ať úsměv svobody, klas radosti,
vzkvétá až do úsvitu
سرود ستاره را، موج تشنه با آهوان بگوید
(sorud-e setáre rá, mouj-e tešne bá áhúván begojad)
Ať žíznící vlna zazpívá píseň hvězd
spolu s gazelami
ستاره ستیزد و شب گریزد و صبح روشن آید
(setáre setízad o šab gorízad o sobh-e rošan ájad)
Hvězda bojuje, noc prchá
a jasné ráno přichází
زند بال و پر، ز نو آن کبوتر و سوی میهن آید
(zand bál o par, ze no án kabútar o suje míhan ájad)
Ta holubice znovu rozpíná křídla
a vrací se do vlasti
گرفته تمام شب، شاخه ای به لب، سرخ و گرده افشان
(grefte tamám-e šab, šákhe-ji be lab, sorkh o gorde afšán)
Celou noc svírá u rtů rudou větev,
jemně sypající pyl
پرد گرده گسترد، دانه پرود، سر زند بهاران
(parad gorde gostarad, dáne paravod, sar zanad bahárán)
Šíří ten pyl, rozsévá semena –
a jaro se rodí