Nestrachuj se té noci,
nesejdeš z cesty.
Ač stíny padají,
tak hvězdy najdou svou cestu.
Procitni z tichého spánku,
naslouchej šepotajícímu vánku.
Procitni, když ticho sílí
v osamělosti noci.
Temnota se rozlévá po celé zemi,
a tvé znavené oči se tiše otevírají.
Západy slunce nás všechny opustily,
a musí už teď své oči otevřít.
Noční můry přicházejí,
když se stíny prodlužují,
led se blyští a tlukot srdcí se zpomaluje.
Nestrachuj se té noci,
nesejdeš z cesty.
Ač stíny padají,
tak hvězdy najdou svou cestu.
A vždy můžeš být silným,
pozvedni svůj hlas
s prvním paprskem úsvitu.
Úsvit je tu, už jen jeden úder srdce,
naděj je tu, už jen jeden východ slunce.
V dálce zní melodie písně,
skrz tu noc se ti vkrádá do srdce.
Polární zář kreslí budoucnost
v samotě našich životů.
Znějí tiché árie proseb,
tiše pláčící, vězněny v trápení.
Temnota zpívá píseň násilí,
avšak naše naděj může stále povstat.
Noční můry přicházejí,
když se stíny prodlužují,
pozvedni hlas, pozdvihni své srdce.
Nestrachuj se té noci,
nesejdeš z cesty.
Ač stíny padají,
tak hvězdy najdou svou cestu.
A ač noční obloha je naplněna černotou,
neboj se, povstaň,
natáhni se a uchop mne za ruku.
Nestrachuj se té noci,
nesejdeš z cesty.
Ač stíny padají,
tak hvězdy najdou svou cestu.
A vždy můžeš být silným,
pozvedni svůj hlas
s prvním paprskem úsvitu.
Úsvit je tu, už jen jeden úder srdce,
naděj je tu, už jen jeden východ slunce.