Svět se otřásl, z té palčivé bolesti.
Na dřevu kříže rozpjatá Buča.
Slunce není, jen noc,
život není, jen navždy zavřené oči.
Jaro není, spálili ho.
Ne, to není sen, vzali je a zabili.
Jejich vina je, že jsou Ukrajinci,
jako když v 41' přišli fašisti, Němci.
Rozstřílené jaro, rozstřílené sny,
a země sténá bolestí,
na mé Ukrajině.
Rozstřílené jaro, rozstřílené sny,
a země sténá bolestí,
na mé Ukrajině.
Chce se mi křičet k Bohu,
a bít se do prsou, ne mlčet...
Ale i Ty jsi byl na kříži,
svázali ruce také Tobě,
smáli se, bili a plivali,
a šaty Tvé trhali.
Ač jsi měl sílu – všemohoucí moc.
Pamatuj, Kriste, na naši Buchu.
Podívej se na ty čerstvé hroby,
o jediné prosím – dej nám sílu.
Už se neptám proč,
jen zastav tuto válku.
Rozstřílené jaro, rozstřílené sny,
a země sténá bolestí,
na mé Ukrajině.
Rozstřílené jaro, rozstřílené sny,
a země sténá bolestí,
na mé Ukrajině.
Odpusť, ke zlu jsme spěchali,
a přiznáváme, že jsme hříšní.
Bože, smiluj se, aspoň ještě jednou,
smiluj se nad námi, smiluj se nad námi.
Svět se otřásl, z těch potoků krve
svět spatřil rozpjatou Buču.
Rozstřílené jaro i sny,
svět spatřil, co je Rusko.
---
Здригнувся світ
Це біль пекуча
Мов на хресті
Розп‘ята Буча
Немає сонця
Тільки ночі
Нема життя-
Закриті очі
Нема весни
Її спалили
Ні це не сни
Їх взяли й вбили
Бо їх вина
Що українці Це 41-ший Фашисти, Німці
До Бога хочеться кричати
І битись в груди не мовчати…
Але і Ти був на хресті
Зв‘язали руки теж Тобі
Сміялись, били і плювали
І одіж твою роздирали
Хоч мав ти силу всю могучу
Згадай Ісусе нашу Бучу.
Поглянь на свіжі ще могили
Одне прошу - подай нам сили
Вже не питаюся чому
Лиш зупини оцю війну
Пробач, до зла ми стали спішні
І визнаєм, що ми є грішні
Помилуй Боже ще хоч раз
Помилуй нас, помилуй нас
Здригнувся світ, що кров текуча
Побачив світ - розп‘ята Буча
Весна розстріляна і мрія
Побачив світ, яка росія
---
„Świat zadrżał, to jest palący ból,
Bucza jest ukrzyżowana, nie ma słońca tylko noc, nie ma życia, zamknięte oczy.
Nie ma wiosny, spalili ją. Nie jest to sen, zostali porwani i zabici.
Ich wina jest taka, że są Ukraińcami, ze to 1941, faszyści, Niemcy.
Rozstrzelana wiosna, rozstrzelane marzenia, a ziemia jęczy z bólu,
Na mojej Ukrainie.
Chce się krzyczeć do Boga, a uderzenia w klatkę piersiową nie są ciche.
ale i ty byleś na krzyżu, tobie też związali ręce,
śmiali się, bili i opluwali i rozdzierali twoją odzież,
chociaż miał siłę, całą moc.
Zapamiętaj Chryste naszą Buczę.
Spójrz na te świeże mogiły,
o jedno proszę, daj nam siły.
I już nie pytam czemu/
Oddychaj, przestań to wojna.
Rozstrzelana wiosna, rozstrzelane marzenia, a ziemia jęczy z bólu,
Na mojej Ukrainie.
Przebacz, ze zaczęliśmy spieszyć się do złego
i wyznajemy, że jesteśmy grzeszni.
Boże zlituj się choć jeszcze raz,
zmiłuj się nad nami, zmiłuj się nad nami.
Świat zadrżał, cieknąca krew,
Ujrzałam orszak, rozdarta Bucza,
wiosna rozstrzelana i marzenie.
Zobaczył świat, jaka jest Rosja.
—